Boris S: „Jsem snící realista.“
Po čtyřech letech se na místo činu
Boris S: „Jsem snící realista.“
Po čtyřech letech se na místo činu – do brněnského Boby centra – vrací průkopník německého hardtechna, který stojí za remixem mrazivé Hardtechno anthem. Kam se jeho produkce posunula, s kým nyní spolupracuje a jak vypadá aktuální německá scéna jsme rozebrali v následujícím interview…
Ahoj Borisi, máme za sebou vánoční svátky a mě by zajímalo, co
bylo tím nejlepším dárkem, který jsi kdy na Vánoce dostal.
Všechny zdravím a předem díky za pozvání na Citadelu! Nejlepší dárky,
který jsem kdy dostal byly konkrétně dva. Tím prvním byla herní konzole,
kterou mi Ježíšek nadělil ještě když jsem byl malej. Jednalo se o Atari
2600 z roku 1989. Tím druhým byl kontroler S4 z dílny Native
Instruments
Na Red Cube pódiu Citadely se představí také slovenský
Sepromatiq, se kterým už nějakou dobu spolupracuješ. Čím tě tento
skromný chalaň zaujal a jak začala vaše kolaborace?
Seprovu produkci znám už velmi dlouho a osobně se známe od roku 2007, kdy
jsme se potkali v klubu Piano v Trenčíně. Tehdy mi dal svoje demo CD,
které mě okamžitě přesvědčilo o jeho talentu. Od té doby pravidelně
zařazuji jeho tracky do svých setů, protože má velmi podobný sound jako
já. Proto jsem přišel s myšlenkou dát naše zkušenosti a nadání
dohromady a odstartovat tak nový projekt.
Řekni nám víc o tom vašem projektu…
Bude to „battle DJ act“ s živými prvky.
Jak to, z tvého pohledu, momentálně vypadá s hardtechno scénou
v Německu?
Bohužel německá hardtechno scéna upadla. Některé kluby to přestřelily
hned zezačátku a víkend co víkend v nich bylo hardtechno ke slyšení,
jenomže lidi se toho brzy nabažili a přeorientovali se na jiné styly.
Poslední dobou se sice opět vynořilo několik posledních mohykánů, ale
není to žádná sláva. Pořád u nás ale existují akce jako Syndicate
v Dortmundu nebo Toxicator v Mannheimu, na kterých se sjedou milovníci
hardtechna z celého Německa, ale v klubech už hardtechno nemá takovou
pozici jako dřív. Řekl bych, že v rámci celé Evropy pořád existují
tisíce fanoušků hardtechna a zvláště v jižních oblastech jako je
Španělsko nebo Portugalsko, se zběsilým rytmům daří.
Zaslechl jsem něco o tom, že tě rodiče v dětství přihlásili
do hodin flétny…
Jojo, na základce jsem se učil hrát na flétnu. Byl jsem v tom dost
špatnej, ale je to jediný hudební nástroj, který jsem se dodnes naučil
jakžtakž ovládat.
Považuješ se za snílka?
Jsem snílek a zároveň realista. Vím, že některé sny jsou dosažitelné a
jiné nikoli. Mým snem třeba bylo, že se stanu pilotem, ale vzhledem k tomu,
že už nejsem nejmladší a ani nejbohatší, se mi tento sen nesplní.
Za celou svou kariéru jsi hrál na mnoha zajímavých místech. Na
které vzpomínáš nejraději?
Nejkrásnější pro mě bylo hraní v barcelonském přístavišti. Nepamatuji
si, kdy přesně to bylo, ale mít před sebou dav úžasných lidí a za sebou
dunící moře, je zkrátka nepřekonatelný pocit.
Co momentálně hraje v autě Borise S.?
Poslouchám spousty hudebních žánrů. Většinou mám naladěnou stanici
hrající „urban club music“, ale momentálně si ulítávám i na dubstepu
a drum ‚n‘ bassu.
S rozvojem sociálních sítí se zjednodušili komunikační
kanály mezi umělci a jejich fanoušky. Máš s tímto fenoménem nějaké
negativní zkušenosti?
To si piš! Tohle je s tím prostě spojený a člověk vždycky narazí na
někoho, kdo jednoduše neví, kdy už je za hranicí….
Doslechl jsem se taky, že jsi celkem nadšený filmový
fanda…
Miluji filmy – především horrory a sci – fi! Ulítávám si na
sériích Star Wars, Pána prstenů, Vetřelců a zbožňuju taky Kruh.
Díky za rozhovor a těším se na Vás! Boris
Autor : Nois (Apokalypsa)
Golpe