Masters of Hardcore – Statement of Disorder

2011

Znáte nějaké místo, kde není nic tak tvrdé, aby to nemohlo být ještě tvrdší? Místo, kde by měli i ti nejotrlejší co dělat aby vydrželi do bílého rána? Já ano!! Tohle pekelné nebe jsem objevil v sobotu 2. dubna 2011 v Braban­thallen v holandském městě Den Bosch (s-Hertogenbosch). Většina z Vás asi tuší, že mluvím o asi nejslavnější párty zaměřené pouze na hardcore music…Masters of Hardcore…tentokrát s podtitulem Statement of Disorder.

Naše pěti členná česko-slovenská skupina začala pouť na vysněnou párty v Praze na Ruzyňském letišti. Hlavním důvodem, proč jsme zvolili letadlo bylo šetření času, energie a dost možná taky peněz. Zpáteční letenka z Prahy do holandského Eindhovenu, který byl naším cílem stála od 1 200 Kč do 2 000 Kč. Cenu hodně ovlivní to, jestli sebou vezmete kufr, nebo se spokojíte pouze s příručním zavazadlem a také včasnost nákupu letenky. Samotný let pak trvá cca hodinu a čtvrt, což si myslím, že je lepší než dlouhá cesta autem.

Jelikož jsme letěli už v pátek a akce se konala v sobotu bylo samozřejmě nutné zajistit si ubytování. Jedna část výpravy se rozhodla pro hotel a my s kamarádem jsem se rozhodli pro levnější možnost a to pro bydlení v tzv. bed and breakfast, což je ubytování u lidí, kteří mají velké domy a rozhodli se využít volné pokoje k podnikání. K našemu „pensionu“ jsem se dostal po menším pátrání na internetu. Ubytování bylo blízko vlakového nádraži, blízko centra města. Měli jsem pronajatý dvoulůžkový pokoj, ve kterém jedna noc stála 27 euro. V pokoji byla i vlastní sprcha, lednička a televize. Jak už název napovídá měli jsme v ceně i snídani a možnost kdykoliv jít ven a přjít bez nutnosti se někomu hlásit.

Páteční odpoledne jsme strávili prohlídkou okolí, nákupem jídla a dalších nutností. Večer jsem všichni vyrazili do ulic Eindhovenu ochutnat místní pivo, nasát trošku atmosféru nočního života v holandsku. Pro zajímavost ve většině hospod dostane jen jak my říkáme „malé“ pivo (0,3l) a to v ceně kolem 2,50 e. Kdo by měl zájem tak i zde mají coffeeshop (např. The Grasshopper). Ten ovšem navštívil jen jeden člen naší výpravy a očividně nebyl jediný návštěvníkem, který se chystal na MoH a šel se tam uvolnit. My jsme raději vyrazili hasit žízeň místním pivem a pak spát.

V sobotu ráno konečně nastal ten den, na který jsem se těšil a doufal v něj už pěkně dlouhou dobu. Konečně přišel den, ve který jsem si splnil sen a zažil na vlastní kůži Masters of Hardcore. Ještě před tím, než jsme vyrazili do Den Bosch jsme udělali nákup v Mid-Town shopu ( http://www.midtownshop.nl/en/ ). Další věc, bez které by jsme nemohli vyrazit byla jízdenka a tady bych rád zdůraznil, že cestování vlakem v holandsku není levná záležitost! Zpáteční lístek nás stál 11, 70 e a to už si asi dokážete spočítat sami kolik je to na koruny, přitom vzdálenost mezi městy je něco málo přes 30 km. Ovšem abych jen nekritizoval musím říct, že vlaky zde jezdí na čas a taky hodně často. Ale to není taky úplně to nejdůležitější. Nesmím zapomenout zmínit se o vstupence. Ta se dala pořídit v ceně od 42 do 47,50 e a vytisknout v pohodlí domova. Když už jsme měli všechny tyto věci nachystané nezbývalo nic jiného, než počkat do 20:32 kdy vyrazil náš vlak směr Den Bosch. Cesta uběhla rychle a za chvíli jsem dorazili do cílové stanice. A už tady musím pochválit pořadatele. Holandská agentura Art of Dance ( http://artofdance.nl/ ), která za MoH stojí myslela i na takové věci jako je navigace návštěvníku k hale. Když jsme vyšli z nádraží stáli zde pánové v reflexních vestách, kteří ukazovali lidem správnou cestu. Netrvalo dlouho a stáli jsme konečně před Brabanthallen. Okolo byla spousta autobusů a natěšených gabberů z různých koutů evropy. Zbývalo jen počkat, než se otevřou brány. Oficiální začátek akce byl ve 22:00. Po otevření následovalo čekání v davu lidí a důkladná osobní prohlídka. Jakmile měl tohle všechno člověk za sebou bylo ještě třeba uložit si věci do locker boxu (úložné skříňky), vyměnit eura na tokeny (žetony) a mohlo se vyrazit vstříc novým zážitkům. Chvíli nám trvalo než jsme prošli všechny čtyři stage, ale není se čemu divit, když se podle oficiálního vyjádření pořadatelů Mastersu zúčastnilo přes 20 000 lidí, což už je docela slušná účast. Hned u vstupu na hlavní stage nás uvítala dekorace v podobě lebky, kterou má MoH jako svůj znak. Stage byla postavena ve vězeňském stylu, takže po celé délce byl ostnatý drát, před dj pultem mříže, které se pohybovali nahoru a dolů vždy při střídání djů. V pozadí byla postavena konstrukce s projekčními plátny a ochozy jako ve vězení, které také sloužily jako stanoviště pro go-go tanečnice. Navíc djs byli přiváděni k mixpultu vězeňskou eskortou v poutech a oranžovém vězeňském oblečení, takže jste si opravdu připadali jako ve vězení. To vše bylo doplněno fire show po celé délce stage, několika lasery, množstvím světel a hlavně velice kvalitním ozvučením. Prostě vše vymyšlené do posledního detailu a na vysoké úrovni. Další tři stage byly sice o poznání menší, ale neméně kvalitní jak po stránce hudební, tak i technické. Člověk si může být jist, že za svoje peníze dostane opravdu jen to nejlepší a ve velkém množství. Jediná „nevýhoda“ je velké množství djs:-D Já viděl do té doby naživo jen pár z těch co tam hráli, takže většinu setů jsem neslyšel od začátku do konce, protože jsem pobíhal z jedné stage na druhou, takže je možná lepší rozhodovat se podle hudby, která se na stagi hraje a případně zkusit najít něco zajímavějšího o kus dál. Co se týče pití byla zda standartní nabídka nápojů jako na jiných podobných akcích. K dostání bylo i jídlo, např. hotdogy, hamburgery, pizza, asijská kuchyně, ale také zmrzlina. Jak už jsem se zmiňoval platidlem byly žetony zvané tokeny, které bylo možné si kdykoliv vyměnit na mnoha místech. Jeden token měl hodnotu kolem 2 euro pokud si dobře pamatuji, ale čím více peněz si měníte, tím je to levnější. A kdo si chtěl koupit něco ne jen do žaludku, ale i na památku měl taky možnost, k dispozici byly dva velké stánky s oblečením, CD, DVD a dalšími věcmi s logy MoH.

Pokud má někdo obavy, že by mohl přijít k úhoně v nějaké potyčce, nebo něčem podobném myslím, že není důvod se bát, ikdyž někteří návštěvníci mají vizáž příznivců nacionalistické strany nesetkal jsem se s žádnou agresivitou vůči mě, nebo někomu jinému. Naopoka bych řekl, že většinou jsou tam lidé přátelští.

Už mě nenapadá co víc napsat, takže ukončuji tohle povídání a můžu bez výčitek říct, že tohle byla jedna z nej akcí co jsem zažil a příště rozhodně jedu zas, takže snad tam potkám i nějaké známé tváře;)

Za report děkujeme Clubberovi ;)