Video01 by Trebble Video02 by Trebble

Report by Trebble

Psal se 24. únor léta páně 2006 (tj. 2006 let po Kristu), kdy jsme se schranz bandou, jednou návštěvnicí obyčejných diskoték, jednou mrtvolou v kufru neznámé totožnosti a pohlaví a se třemi křupkami pod sedačkou třetího spolujezdce vydali na dlouhou a strastiplnou cestu do Moravského kraje, přesněji řečeno Brna. Vyráželi jsme kolem osmé večerní a příjezd byl plánován na jedenáctou téhož večera, takže o zábavu bylo postaráno. Po výjezdu na dálnici nás čekalo několik zastávek, jak čerpacích (pohonné hmoty, tekutiny, energii, cigaretový kouř), tak i tzv. vypouštěcí (nebudu dále specifikovat). Nakonec zůstalo celkově jen asi u třech, takže docela úspěch, že jo slečny. Cesta byla ve skrze nudná, žádná přírodní katastrofa, žádná dopravní kalamita, ještě že nám cestu zpříjemňovaly předjíždějící se kamiony, které nás takto zpomalovaly a se kterými jsme si vyměnili několik gest a posuňků, kdo zná, tak moc dobře ví, že křičet na kamion ve 120km/h nemá moc valným význam. Po těchto opakováních mimiky a všelijaké pantomimi se před námi vynořilo pro dnešní noc vytoužené místo tj. Brno. Alespoň se to psalo na té ceduli u dálnice, nějak jsem toho už moc neviděl, jak se v autě vznášel ten lihový opar a já byl už trochu jím omámen… Něco málo před tou slibovanou jedenáctou večerní téhož dne jsme byli na místě činu u místa, jak nazývají místní domorodci Boby centrum (Poznámka: Domorodec je člověk žijící dlouho na jednom místě, takže i já jako Pražák jsem domorodec, ale z Prahy). Vypustil jsem všechny osoby z auta, až na tu mrtvolu, ta jít nechtěla a ty tři křupky jsem si nechal na horší časy tj. cestu zpět domůůůůů. Všichni se mi rozprchli, tak mi nezbývalo nic jiného, než hledat nějaký tajný vlez, abych se dostal mezi ostatní lidičky, co přijeli na to samé místo co já, ale různým dopravními prostředky a byli už uvnitř velkého „koláče“ (Boby centra). Nakonec jsem našel jeden nepozorovaný vchod, říkali tomu vstup pro VIP, ale mě to teda tak nepřišlo. Nikde žádné přivítání, žádná hosteska s květinovým náhrdelníkem prostě nic. Úsměv kterej mi vzniklo po cestě z té zimy, když jsem se snažil dohodnout s jedním řidičem kamionu v té rychlosti mi rázem rozmrzl a čelist sklapla. No nic, nemohl jsem čekat hnedka velkolepé přivítání jako na Hawaji. Vypravil jsem se tudíž hledat svoji schranz bandu a zamířit přímo k šatnám si odložit své ošacení. Bandu jsem po 20 minutách po částech našel a tak mě čekalo to druhé. K mému zděšení byla u šaten fronta větší, než byla před Boby. Jakož to požitkář všech možných výhod jsem u šaten odložil nejen ošacení, ale i dva dobrovolníky respektive dobrovolnice, aby se zhostili bojovného úkolu tj. „dát věci do šatny“. Výběr byl opravdu pečlivý a tak po hodině jsem se dozvěděl, že moje ošacení a ošacení zbytku výpravy je úspěšně odloženo v šatně ⇒ Sláva vítězům, čest poraženým!

Nyní bylo na čase se pořádně porozhlédnout po okolí a prozkoumat všelijaká zákoutí, ceny na barech, domorodce i domorodkyně odevšad. Za pulty se tou dobou kroutila velmi půvabná djka Lucca, která rozhodně nenudila publikum. Všechno kolem mě žilo a tak se každou chvílí blížilo vystoupení jedné hvězdy této noci a to Umeka. Jak Lucca všechno krásně započala, tak Umek v tomto duchu chvíli pokračoval a tak bylo milé to poslouchat a sbližovat se s okolím. Po nedlouhé chvíli byl Umek již sám sebou a večer začal ubíhat jak holub před autem. Bylo na čase provádět i ty nehoráznosti, kvůli kterým jsem také přijel a to otravovat pařící, pářící se a bavící se lidi nějakou pitomou fotečkou. Byl jsem rád, že několik takových lidiček se našlo a že jsem nejel rovnou s rozbitou čočkou popřípadě hubou domůůůů. A tak než jsem si já stačil několik málo lidiček vyfotit, tak za pulty, kde stál Umek se najednou vynořil hromotluk a schranzotluk Frank Kvitta a po idylce večera už nebylo vidu ani slechu. Frank nikoho nešetřil a nastoupil s deskami, které mi tak trochu připomínali sousedy s příklepovou vrtačkou o víkendu. To se mi začalo líbit, je vidět že Frank pilně cvičí a není to jen navrtávání hmoždinek. Noc plynula jako moje bublinky v cole a tak bylo načase se spřáhnout s mojí bandou a probrat pár zážitků při poslechu milého souseda Franka Kvitty. Po probrání několika důležitých osobních věcí a seznámení se s místem činu a současnými pocity jsem se vrhl na otravování dalších lidiček. Byl jsem zcela konsternován, když mě tito lidé spíše vítali, než že by byli nějak agresivní, to mi přidalo více na náladě a na úsměvu. Jak říkám holuby utíkali o život a tak dále na pořadu večera byla další svůdná děva (Děva znamená ve staročeštině něco jako milá a hezká holka) Míša Salačová. To už sice nebylo tak drsný jako Frankii, ale líbilo se nejen mě, ale i dalším co byli okolo. Bylo trochu na čase vystřídat souseda za hezčí a milejší sousedku. Moc jsem se bavil, fotil, klábosil, pařil a tak když jsem se přistihl při tak ošklivém činu jako je kontrola času a hlavou mi proběhla myšlenka, že bych zase rád poznal zuřivého souseda musel jsem se potrestat. Neuteklo mnoho vody a byl tu jiný soused, který střídal milou sousedku a říkal si Sven Wittekind, další hvězda dnešní noci. No jo, bylo to tu zase, řežba jako prase. Žádná vrtačka, ale velmi pěkná pila a tak se řezalo a řezalo. Lidé se bavili, tančili, pili i fotit se nechali, a zase pili a tančili a já jsem dokonce potkal i pár domorodců z Prahy se kterými jsem jen stačil prohodit pár slov na téma dnešní noci a co já vím, respektive co jsem tak odečetl ze rtů, tak si nikdo nestěžoval a pokud jo, tak ho nebylo slyšet! Ach jo, ráno se blížilo kvapem, jak složenky na mojí výplatu a tak Sven dohrával a pomalu nastupoval Home co pomalu, ale jistě naznačovalo „You must go home“. Nebylo jednoduché pařit na Homea, když člověka vyřídil Sven, ale lidé to zvládali, jak mohli, avšak únava už byla znát. I můj fotáček potřeboval vyměnit baterky, tak jsem mu to dopřál, jen mě je nikdo nedoplnil a tak jsem se věnoval mé foto činnosti. Na pořadu večera respektive rána byla jen jedna osoba a tím byl Jerry. Byl jsem zvědav s čím přijde co tu večer moc nebylo a jak rozpohybuje unavené lidi. Zůstal jsem stát jak škodovka ve stromě na krajnici, byl jsem velmi mile překvapen. Jerry dokázal rozpohybovat dav líp, než kdyby rozhazoval peníze. Lidé pařili, bavili se a „parket“ se stále nevyprazdňoval, spíše se více plnil!! I na mě tato atmosféra z davu dolehla a tak jsem v sobě posbíral zbytek sil a vrhl se na paření i to focení. Jerry hrál známé (komerční) hity, které se moc tento večer neviděly spíše neslyšely a to lidé dokázali ocenit. Byl to pro něj nelehký úkol a on to dokázal, takže to moc chválím. Publikum se moc bavilo a užívalo poslední dochvěvy této akce, ale seč se sebe více snažil, tak čas byl neúprosný a holuby už neměly sílu utéci před koly. Bohužel….. bohužel tu byl konec této velmi podařené akce a tak zbývaly jen poslední čtyři věci. Vybojovat si své ošacení u šaten, posbírat schranz bandu a pomalu, ale jistě a hlavně bezpečně se vydat na cestu domůůůů… a poslední, rozloučení se všemi místními i nemístními lidičkami se kterými jsem trávil tento velmi vydařený večer na který budu velmi rád vzpomínat. Nyní mě čeká jen vymrzlé auto, tři křupky a postel vzdálená ode mě více jak 200km…

Trebble

Report od Atronosse

Naplněni velkým očekáváním díky zážitku z minulé Apokalypsy jsme se s Mordbiogestem znovu vydali na cestu do Brna (ta byla naprosto úmorná). Po příjezdu jsme si museli vystát jednu slušnou frontu před vchodem a vzápětí druhou u šaten, což bylo první mínus celé akce. Jinak musím pochválit pána od bezpečností agentury, který slušně pozdravil a popřál mi hezký večer, to je správný přístup. Bohužel pro mě osobně byla druhé mínus první skvadra techno DJs, protože techno moc nemusím, překvapivě ani Mordbiogesta (který techno poslouchá) to moc nebralo a tak jsme šli navštívit druhou stage. Zvuky trancu byli minimálně mně rozhodně příjemnější a tak jsme tam zůstali poměrně dlouho a odcházeli jsme asi 45 minut před příchodem Franka Kvitty na hlavní stage. Tím pádem jsme zaslechli kus Umekova setu, ze kterého jsme měli pocit, že za posledních 10 minut chtěl dohnat tu hrůzu co předváděl předtím ; ) Ve chvíli kdy nastoupil Kvitta a první schranzové zvuky, nastoupily pomalu i slzy štěstí a pro mě s Mordbiogestem začala ta pravá Apokalypsa. Kvitta byl rozhodně DJem večera, je to brutální řezník a tak to při schranzu má být. Znovu opět velkým překvapením byla Míša Salačová, od minula (kdy nás překvapila tím že hrála schranz ; D) se neuveřitelně zlepšila a její set rozhodně na Kvittou nasazeném tempu moc neubral. Pak přišel řezník číslo dvě alias Swen Wittekind (na vstupenkách Witteking ; P), čili schranzové peklo pokračovalo a nezbývá než říci, že Wittekindově výkonu nelze nic wittknout ; ) Home i Jerry zahráli také super a tak po hudební stránce od 1:00 večer Apokalypsa rozhodně nezklamala. Lepší než minule byla vizuální stránka díky dvěma plno-barevným laserům a zvuk si taky trošku přilepšil (přitom už i minule byl vynikající). Fronty i ceny u barů byly tak akorát, bohužel na záchodech zase tekla jen převážně teplá a vyjímečně vlažná až studená voda. Fronta u šaten při odchodu už nebyla pro mě ničím překvapujícím. Celkové hodnocení akce opět 9/10. Na závěr bych rád poděkoval lidem od Exclusive by TT za super akci, Franku Kvittovi a dalším po něm následujícím DJs za vysvobození z mučení technem ; P a Mordbiogestovi, Verunce a eXičce za společnost v průběhu večera, protože není nic horšího než být na akci sám a nemoci se podělit o aktuální zážitky! Takže všem moc díky.

PS: Progress-Bar (ukazatel průběhu) přípravy kafe na kafomatu v Hradci Králové mě naprosto rozbil, už jsem asi moc starej! ; ))) Jo a průvodčí ve vlaku by zase zasloužil rozbít „něco“, protože mě neustále a soustavně probouzel ze spánku (bezvědomý) nepochopitelným a zbytečným mlacením dveřma ve vlaku při jejich zavírání!!!
Atronoss

Foto by Trebble & Kanec

Foto by Trebble & Sway

Fotky od Atronosse